Woody Allen: Bůh
"Každá hra musí mít začátek, prostředek a konec!", říká Diabetes, athénský herec, při kritice nejnovějšího, nepřesvědčivého textu autora divadelních her Hepatita. Najít však ten správný závěr, není snadným úkolem. A zdá se, že nepomůže ani včasné zjevení "deus-ex-machina".
Vždy, když Allen uvede na scénu novou postavu, zdánlivě nijak nesouvisející s ostatními, se celá hra dostává blíže k naprosté absurditě a její děj se postupně hroutí jako dům z karet. Ani hádka antických postav s lidmi z publika, návštěvníky představení, není nemožná. Vzájemně propojené scény i jejich protagonisty dělí rozdíl několika staletí, geografické i časové hranice přestávají existovat.
Bůh je reflexí bizarnosti lidského života. Přechody z jedné scény do následující jsou nelogickými skoky mezi různými světy, stejně neuvěřitelné jako lidská představivost. Není důvod příběh blíže objasňovat. Divák by neměl vědět co a proč se na jevišti právě odehrává. Přestože by se mohlo zdát, že hra byla napsána bez hlavní zápletky, bez vynaložení sebemenšího autorského vkladu a že působí jen jako nesourodé seskupení nahodilých nápadů, tvoří jeden silný celek. Divák se může lehce ztotožnit s jednotlivými dialogy i postavami, které postupně nabývají vnitřního smyslu. Ať jde o absurditu zjevení Dia, znudění a sexuální deprivaci mezi herci sedícími v sále či závěrečné zoufalé odhalení protagonisty při zjištění, že nemůže ovládat svůj osud.
Ačkoliv je právě publikum v průběhu hry nejčastějším terčem autorova sarkastického humoru (vlastní většině Allenovým pracím), opona v závěru překryje jen to, co se odehrává na jevišti, nikoliv náladu diváků. Ať už Boha čtete, sledujete na divadelním jevišti či jste dokonce jedním z protagonistů, groteskní Allenův příběh je čistou zábavou.
Zápisy ze zkoušek
Zde vám přinášíme jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku tlakového hrnce našeho spolku, kde to často velice vřelo...
Hru Bůh jsme zkoušeli od 4.10. do 4.12. 2004 převážně v prostorách Ústavu informačních studií a knihovnictví v Jinonicích. Tímto děkujeme vedení ústavu za ochotu a laskavost s jakou se ujalo naší neskutečné party bláznů.
Zápis ze 3. zk.- 18.10.04
Ahoj!
V pondělí od pěti proběhla třetí zkouška našeho spolku. Ráda bych Vás upozornila, ne vynervovala, že nás čeká ještě (jen) šest regulérnich zkoušek. Znamená to, že je velmi nutné se naučit text. Na této v pořadí třetí zkoušce jsme vymysleli, že každý, kdo bude seznán jako neznalý textu (ve sporných případech se bude hlasovat), bude platit pokutu a sice dvacet korun. Není to moc, ale něco to je. Nejen, že to bude příjemné zpestření pro náš rozpočet (použije se třeba na kostýmy), ale věřím, že nás to donutí se na text podívat…vždyť je to tak potupné - platit!
Zápis ze 4. zk. - 25.10.04
Ahoj!
Předem mého mejlu bych strašně ráda poslala pozdrav Ivanovi: Zdravíčko! :-)
A teď pro všechny!:
Pondelní zkouška byla bídná… Ani metaxa, kterou Krajda přinesl, myslím, nezlepšila dojem… Tak se Rejže rozhodl druhou půlku hry zkoušet i příště!! Takže přijďte, prosím, 1.11. od pěti všici, kdo máte v druhé půlce nějaké repliky:-)!
A teď k příjemnějším věcem:
V neděli se chystá promítání Mocné Afrodité a možná i jiných Allenových filmů, tak si rezervujte místo v diáři – okolo páté by to mohlo začít… Podrobnosti snad časem napíše Honza "Autor".
Chtěla bych vás poprosit, jestli byste mi neposlali krátký, rádoby ftipný, osobní žblebt - popisek vaší postavy - jak ji vnímáte vynebo jak se vám to hraje atd., páč to přilípnem na naše webové stránky, které se začnou brzy připravovat:-) Díky.
Papa Jíťa
Zápis ze 6. zkoušky - 9.11.04
Ahoj Kůzlátka!
Pro ty, co nebyli na včerejší zkoušce: Rejža říkal, že to bylo o 90% lepší... Především chór se krásně rozehrál a pochopil svou komediální podstatu, ale i ostatní se zlepšili. Aspoň si to já myslím!
Ze zkoušky jsme vytvořili jedenapůlhodinový videozáznam, který by stálo za to někdy vidět. Můžem to promítání podniknout třeba v pátek večer...? Kdo by byl pro? (Klidně u nás nebo jiný den u někoho jinýho.)
Dále bych vás měla informovat o tom, jak jsme se dohodli o pronájmu divadla Na prádle.
Vstupné bude 60,- Kč, míst tam je na sezení 158 a i něco málo na stání, tak si to spočítejte. Jde o to, abychom měli vyprodáno!!! Takže zvěte své známé!!!
Jedna hodná slečna (sestra Aničky) nám vytvoří pozvánky, který já rozkopíruju a snad už na příští zkoušce vám je rozdám, abyste je mohli rozdávat dál...
Vstupenky se budou prodávat v pokladně Divadla Na prádle 2,5 hodiny před každým představením. Také nám nějaký poskytnou, aby jsme je prodávali sami, po klubech a restauracích:-)) - to byl ftip.
Napadlo mě, nechtěl by někdo zaplatit ten sál na živnostňák? Nebo nějaký váš známý, že by se mu to jako vyplatilo a zatáh to za nás a my bychom mu po představení ty peníze dali? (Jen pro informaci, systém placení ve Varech je diametrálně odlišný: půlka ze vstupenek připadne divadlu, půlka nám)
Pro připomenutí: potřebujem sehnat ruzné věci, jako třeba pistoli, skládací vozík nemocniční nebo pro vozíčkáře, telefon, sexy tričko s velkým výstřihem...:-)
Nechtěl by někdo něco napsat o hře do programu???? Prosííím.
Ještě nemám od všech nějaký popisek jejich postavy, tak se s tím tak neserte...:-))
Ahooj budulínci!
Vaše Jitule Krákava
Woody Allen
Motto: "Ve svém životě lituji jedině toho, že nejsem někdo jiný."
Narodil se 1. 12. 1935 v Brooklynu, v New Yorku jako Allan Stewart Königsberg v rodině židovského obchodníka Martina a Nettie Konigsbergovým. A proč si vlastně změnil své jméno? 1) mnoho lidí v showbusinessu si své jméno změní a 2) jméno Königsberg není vhodným ukazatelem na tak směšně-podivínskou postavičku jakou byl Allen, a tak byl na světě Woody Allen.
Už od raného věku 10 let byl každodenním návštěvníkem kina a obdivovatelem komiků typu Charlieho Chaplina. Navštěvoval Midwood High School, ale byl to dosti introvertní
chlapec nenávidějící školu, který si nejraději hrál o samotě, cvičil se v předvádění kouzelnických triků a ve hře na klarinet. "Litoval jsem každého dne, který jsem ve škole trávil. Chtěl jsem jen, aby mě naučili číst a psát a pak mi dali pokoj," sdělil později časopisu Rolling Stone.
V 16 letech začal posílat své prvotiny sloupkařům do novin, vymýšlel slogany pro reklamní firmy a hojně navštěvoval kino. Mladý Allen byl fascinován humorem bratří Marxů a to natolik, že tento styl humoru je patrný i v jeho vlastní tvorbě.
Po High School se zapsal na Newyorskou univerzitu. Tam ovšem strávil jediný semestr. Jako hlavní obor si vybral film, ani ne tak proto, že v něm viděl své budoucí povolání, jako spíše proto, že mu tento obor připadal snadný. Propadl však z filmové produkce. V jednom ze svých prvních komických monologů popisuje, jak byl vyhozen z univerzity za podvádění při zkoušce z filozofie: "Nakukoval jsem do duše chlapci, co seděl vedle."
Woodymu ovšem více záleželo na tom, že si začal psaním vydělávat 20 dolarů týdně: "Peníze jsou lepší než chudoba, už jenom z finančních důvodů," a psal komedie pro televizi - svou profesionální kariéru zahájil jako autor gagů pro televizní hvězdy, jako byl např. Bob Hope. Jeho psaní mu vyneslo nominaci na cenu Emmy. V roce 1960 se osmělil natolik, že má první profesionální vystoupení na Manhattanu. Po této zkušenosti se za nějaký čas stává populárním "přírůstkem" do televizních show. Zde se již stylizuje do podoby malého, směšného, brýlatého, neurotického intelektuála, který má problémy především sám se sebou, ale také se ženami a sexem. Právě tento osobní akcent dodával jeho vystoupení nezaměnitelný půvab: "Moje žena byla hrozně nezralá... Když jsem se koupal, přišla si do koupelny, kdy jí napadlo, a ... potopila mi všechny lodičky."
V roce 1965 píše scénář k filmu Co je nového kočičko?. Avšak Allen byl zklamán tím, jak filmaři jeho původní scénář přepracovali. Nicméně komedie měla hvězdné obsazení (Romy
Schneider, Peter Sellers, Peter O'Toole a samozřejmě i sám Allen) a také slušný úspěch. V roce 1969 sám režíruje film Seber prachy a vypadni, a tak se tedy vydává na dráhu režiséra, jehož tvorba se vyznačuje osobitým stylem humoru, podivínskými postavičkami a snahou pitvat své osobní problémy. V roce 1978 získává film Annie Hall 4 Oscary - za nejlepší film, původní scénář, režii a nejlepší ženský herecký výkon (pro Diane Keaton). Za dobu 34 let
napsal a zrežíroval Woody Allen více jak 30 filmů. "Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že neumřu."
Výstřely na Broadwayi natočil v roce 1994 a staly se jednou z nejúspěšnějších komedií 90. let. Film měl celkem 7 nominací na Oscara za rok 1994, ale nakonec zbyl jen jediný Oscar
pro herečku Diane Wiest za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli.
Woody Allen také napsal povídkové knihy. V řadě z nich jsou náměty a témata, která později zpracovává filmově, i když často ve velmi transformované podobě. "Dnes jsem spatřil rudozlatý západ slunce a pomyslel jsem si: Jak jsem bezvýznamný! Napadlo mne to samozřejmě i včera, a to pršelo..." (Bez peří,1975). Z Allenových dramatických hříček je určitě nejznámější a zároveň nejpovedenější komedie Zahraj to znovu, Same (premiéra
11. 2. 1969). Příběh filmového kritika, který se ocitá v životní krizi. Opustila jej manželka a zanechala mu tento milý lístek: "Nemůžu to manželství vystát. Není s tebou zábava. Dusím se s tebou. Nemám s tebou žádný kontakt a jsi mi protivný fyzicky. Proboha, neber si to osobně!" Hra zdomácněla i na českých jevištích.
Woody Allen byl ženatý s Harlene Rose (1956-1962), s Louise Laser (1966-1969). Posléze žil s Diane Keaton. Další jeho láskou byla Mia Farrow, která hrála ve 13 jeho filmech, porodila mu syna (Satchel O'Sullivan Farrow), a se kterou pár dětí také adoptoval. Jedním z těchto dětí byla i Korejka Soon-Yi , která se později stala příčinou jeho rozchodu s Miou a dnes je jeho současnou manželkou. Žijí spolu šťastně na Manhattanu.
Kromě natáčení filmů a spokojeného rodinného života se Soon-Yi se Woody věnuje už řadu
let hře na klarinet a každé pondělí pravidelně vystupuje se skupinou New Orleans Jazz Band Eddieho Davise v newyorkském Café Carlyle.
Zajímavosti z jeho, již tak pestrého, života a jeho filmů:
× Časopisem Empire's magazine byl vyhlášen jednou ze 100 nejlepších filmových hvězd všech dob a jedním z nejvíce sexy hvězd ve filmové historii. Časopisem Entertainment Weekly byl zvolen 19. nelepším režisérem všech dob.
× Byl nominován nebo získal 136 cen.
× Mluví francouzsky.
× Odmítá se dívat na své, jednou již zveřejněné, filmy.
× Miluje Benátky a dokonce sháněl finance na opravu benátského divadla La Fenice, zničeného při požáru.
× Poprvé a nejspíše naposledy se objevil na předávání Oscarů v Hollywoodu v roce
2002, aby přemluvil producenty v pokračování natáčení v městě New Yorku
po 9.11.2001.
× Koncept filmu Hollywood Ending si napsal na zadní stranu krabiček od sirek. Po roce krabičky opět našel a mohl začít s natáčením.
× Filmový festival v Cannes navštívil poprvé v roce 2002, aby převzal cenu za celoživotní dílo.
× Má 7 dětí.
× Často natáčí filmy o režisérech a sebe staví do role hlavního herce.
× Často hraje neurotické Newyorčany.
× Často hovoří přímo do kamery.
× Všechny jeho filmy obsahují alespoň jednu postavu, která je spisovatel, nezřídka je to on sám.
× Skoro každý jeho film začíná a končí černobíle za zvuků jazzu a bez posuvných titulků.
× Jeho filmy jsou většinou zasazeny do New York City.
× V jeho filmech se většinou objevují 2 hlavní hrdinky, mezi kterými si má hlavní hrdina - úspěšný napůl, známý napůl, většinou spisovatel televizních či filmových pořadů, režisér, producent nebo spisovatel románů - vybrat: 1. hrdinka - energická, spontánní, nekonvenční umělkyně a 2. - typ mateřské ochraňovatelky.