Preussler/Smyczek: Čarodějův učeň
Horrorová performance na téma příběhu o chlapci Krabatovi, který se stane učedníkem v tajemném mlýnu a vstoupí do služeb Mistra. Jak se postupně ukáže, mlýn je zakletý a Mistr své tovaryše zasvěcuje do tajů černé magie. Zároveň je ale Krabat, stejně jako ostatní, donucen upsat Mistrovi svou duši - a když na konci každého roku zemře jeden tovaryš, je Krabatovi jasné, jaký osud ho čeká....
Hráli: Ondřej Pšenička, Jan Donáth, Jiří Sýkora, Mikuláš Outrata, Romana Goščíková, Pavel Krajíček, Matyáš Řezníček, Tereza Kaucká a další.
Režijní vedení: Petr Smyczek, Jiří Sýkora
Výtvarné zpracování: Lucie Štolcová
Inspirováni návštěvou Lužice a rozhovory s členy místní kulturní organizace Domowina a českými sorabisty jsme se rozhodli nastudovat inscenaci na téma známé legendy o Krabatovi. Cílem projektu bylo oslovit mladou generaci moderním a věrohodným divadelním ztvárněním lužicko-srbské legendy a předložit jim interpretaci, ve které se mohou s Krabatem identifikovat. Projekt byl založen na posílení kulturní spolupráce s našimi lužickými sousedy a snaží se v širším smyslu upozornit v Čechách na existenci lužicko-srbské kultury a literatury jako takové. Představení mělo svou světovou premiéru na hradišti v lužicko-srbském Wotrově a první reprízy na dalších místech v Lužici
A tak je to tady se vším, Krabate. Všechno to čarování jednou pomine, všechno to krásné se ztratí. Jsou ale věci, které jen tak nezmizí, které tady budou věčně … / A tak je to tu ze wšěm. Krabato. Wšo kuzłanje so raz skónči, wšo to krasne so zhubi. Su pak wěcy, kotrež so prosće tak njezhubja, kotrež tu wěčnje wostanu ...
Co o nás napsaly Srbské noviny?
O PŘÍBĚHU
Žánrově byl Čarodějův učeň koncipován jako moderní horor. Hrálo se se světlem, stínem a tmou, prostorem a okolní temnotou. Zvolené venkovní prostory ještě umocňovaly pocit strachu a nejistoty, která se vznášela nad tím oním tajemným mlýnem, do kterého může vstoupit kdokoliv z nás.
Krabatův příběh nemá být pouze moralitou v pohádkovém slova smyslu, ale spíše varováním před nástrahami moderní generace. Je o boji s "démony", které má v sobě každý z nás. Také dnes podléháme různým svodům, které se nám zdají bezpečné a zároveň přitažlivé, ale následně je obtížné se jich zříci. I pro Krabata byla tajná magie a přináležitost k tovaryšstvu velkým lákadlem. Navíc motiv protestu a vzpoury proti autoritě, která chlapce utlačuje, nabízí také mnoho paralel s životem mladých lidí.
A kromě toho všeho je ale také příběh o lásce: na tajných "služebních" výletech z mlýna se Krabat zamiluje do vesnické dívky (Kantorky) a jen díky její velké odvaze se mu podaří kouzlo tajemného mlýna zlomit, Mistra porazit a osvobodit se.
Mrtví jsou mrtví, Krabate. A neobživnou, když o nich člověk bude mluvit. Kdo zemře ve mlýně na Blatech, ten je zapomenut, jakoby ho nikdy nebylo: jen tak lze dál žít – a žít se musí. / Mortwi su mortwi. A njewožiwja so, hdyž čłowjek wo nich rěči. Štóž w Błótowskim młynje zemrje, je zabyty, jako ženje njeby na swěće był: jenož tak přežiwiš – a žiwy być dyrbiš.
Představení "Čarodějův učeň" těžilo inspiraci ze staré lužické pověsti o chlapci "Krabatovi", která se v historii dočkala mnoha interpretací: známou verzi pověsti napsal v roce 1976 lužicko-srbský prozaik Jurij Brězan, který ve své knize propojuje archaický i moderní svět a věnuje se faustovskému tématu boje se zlem a jeho úskalím, u nás je asi nejznámější interpretace německého spisovatele a libereckého rodáka Otfrieda Preusslera. Jeho kniha se dočkala několika filmových zpracování (jmenujme slavný český animovaný film Karla Zemana z roku 1977 a německý hraný film Marca Kreuzpaintera z roku 2008), ovšem uchopitelné a moderní divadelní zpracování nám dosud na české, resp. lužické scéně chybělo.